oceán

8. října 2017 v 21:55 | thao_my |  thao_my

V noci poslouchal její hlas. Byl tak unavený, lámal se snahou o to vyznít, že ji v mysli netíhne žádná starost, ale kdykoliv se usmála, zaleskly se jí tváře odrazem svitu nekonečných hvězd, které vytvořili lidé. A když se jí letmo dotkl, bylo to jako - jako dotýkat se oceánu. Směsice slaných kapek a zacuchaných myšlenek.
A vířila, vířila, vířila.
 

Kam dál

Reklama